DJ KRUSH

dj-krush-small80

Abstraktní trip-hop
Japonsko (JP)

Termíny vystoupení:
SpaceBox Ostrava - 23.06.09
SpaceBox Brno - 24.06.09
SpaceBox Plzeň - 26.06.09

Legendární japonský DJ a producent! Své první album s názvem KRUSH vydal v roce 1994 a poté následovalo množství dalších desek nejenom v Japonsku, ale i v USA a v Evropě. Celá jeho následující tvorba se dostala do popředí světových hitparád a jeho v pořadí 6. album s názvem "ZEN“ bylo v roce 2002 ve Spojených státech ohodnoceno jako nejlepší elektronické album roku podle IAFM Awards.

Od konce roku 2000 je Krush zainteresován v projektu „JAG“, kterého se účastní řada světových umělců a jehož posláním jsou aktivity, hledající odpovědi na problémy 21. století.

Literární noviny
Text z archívu 2004
autor: ALEŠ STUCHLÝ
DJ Krush aneb Klid smýkaný vichry

Dosti zřetelně si vybavuji ty chvíle, když jsem nedávno nechal poprvé proudit sluchátky zvukovou stopu nového alba japonského hudebního malíře, který si již dekádu říká DJ Krush. Byly to totiž okamžiky vzácné fascinace, kdy se i člověk vláčený proudy městského centra zastavuje údivem nad intenzitou, s níž jej nahrávka nemilosrdně pohlcuje do sebe a vrhá do neviditelných světů čerstvě zjitřené fantazie. Tyto pocity po čase jen poněkud změnily své skupenství, nicméně podstata zůstala stejná. Krushova osmá sólová deska Jaku je jedním z nejvážnějších aspirantů na album roku.

Hideaki Ishii, jak zní autorovo občanské jméno, je průkopníkem japonského hiphopu (žánru, jenž je základem či výhradní substancí všech jeho prací) už od roku 1987, kdy založil následujících pět let fungující družinu Krush Posse a v polovině let devadesátých získal jako první asijský umělec pohybující se na poli této disciplíny uznání i ve Státech. Zatímco zpočátku se jeho tvorba nesla ve znamení strohé atmosférické hmoty, plné skvělých ušpiněných beatů, ohlodaných basových linek, zvukových fragmentů a nápaditého scratchingu (Strictly turntablized či Meiso), na posledních třech albech Krush svěřuje stále více prostoru svým japonským inspiracím (především několika hity opentlený Zen), jež dávají jeho tvorbě nový řád i smysl. Dosud nejdále v této kompoziční filosofii došel právě na aktuální novince, jejíž originální titul nese v překladu významy klidu či pokoje, a která se již pohybuje na pomezí hiphopu a world music. Narkotizující úvod obstarává skladba Still island, v níž nad nalomeným rytmem a temnou zvukovou stěnou, prostoupenou jemnými melodickými smyčci, dominuje sólo Shuuzana Mority na šakuhači. Tento mystický nástroj, japonská, na obou koncích otevřená bambusová flétna s mimořádným dynamickým rozpětím, se v průběhu alba periodicky vrací, aby kůži jednotlivých tracků za pomoci jemně odstíněných tónů skrápěla podivuhodnými barevnými skvrnami. V singlu Stormy Cloud své umění obtiskává do Krushova pestrého hudebního asfaltu další z několika japonských hostů, brilantní klavírista Ken Shima, jehož jazzové improvizace doplňují niterné vzdechy violoncella. V Univearth, rytmické plavbě kolem proláklin Země, umírněně kormidluje různé druhy perkusí Tetsuro Naito a robustní Decksathron je duetem pro dva mixážní pulty v podání DJ Krushe a DJ Tatsuki. Dva další neopominutelné individuální výkony, které ovšem plně slouží Krushovu konceptu, se nacházejí v poslední třetině alba. Strhující hypnotizérskou poemu Slit of Cloud z obou stran svírá svým sugestivním zaříkáváním Akira Sakata, jenž se v průběhu skladby promění v saxofonového vyvolávače duchů, bloudících v temných zásvětních hvozdech. V druhém případě zase Shinichi Kinoshita kouzlí na tsugaru-jamisen, jakousi „odrůdu“ tradiční třístrunné japonské kytary.

Bylo by chybou nezmínit i dvě čistě hiphopové skladby, v nichž dal Krush prostor k realizaci talentovaným hrdinům undergroundového rapu, kteří se museli utkat s frázováním do velmi abstraktních rytmů. Rapper Aesop Rock odzbrojuje v Kill Switch především inteligencí svých sdělení, avšak způsob, jímž se prezentuje Mr.Lif v písni plné děsivých hudebních stínů jménem Nosferatu, jej přece jen o něco předčí. „Strange things happen in the night time…“ sugeruje naechovaný Lifův vokál a posluchačova cesta domů posledním autobusem dostává mrazivě ostré kontury zlověstnosti.

Silný je ale Krush i na té polovině alba, již spravuje výhradně on sám. Ať už pracuje s rozfázováním smyčcových motivů do své charakteristické rytmické skrumáže (Transition), buduje působivé atmosférické stěny (Pretense) nebo samplem famózního japonského deklamátora Indena odkazuje ke skladbě z minulého, při vší sonické brutalitě místy lehce monotónního alba Message at the Depth (Passage), vždy prozrazuje erudici i řemeslo mistra. Sumou jeho invence se pak zdá být zřejmě nejkrásnější střep této vyrovnané mozaiky, nazvaný Song 2 – závěrečná zvonivá meditace plná zámlk a úchvatných gradací, jejíž intimní emocionalita proudí z nejspodnější srdeční tkáně. Přístupnost, která nevylučuje hloubku myšlenky: volný hiphopový rytmus potažený kobercem elektronických zvuků, pofukující šakuhači a dětství evokující melodie kalimb. Krushova osmá kolekce, to je meditativní klid prorostlý chvějivou tenzí. Napjatý a přitom vyrovnaně nehybný jako pohled zkušeného jakuzy před tnutím do malíčku.

> účinkující